Jsem zpět!

Po pěti letech… #

Nejenže člověk nemůže vstoupit 2x do téže řeky. Ale jakmile něco na delší čas opustí, tak i když se pak vrátí, už to není stejné. Ani on sám není stejný.

Když jsem před pěti lety přestal psát, bylo to proto, že jsem byl psaním dostatečně saturovaný a psát dál blog mi nic nepřinášelo. Prvně jsem přestal psát, pak jsem po čase i zrušil doménu (kterou mezitím někdo koupil 🤦‍♂️).

V mezidobí mě čekalo pět let, které jsem si do té doby neuměl představit – zdravotně, rodinně, sociálně… Ale o těch věcech mluvit nechci, určitě ne zde. Každopádně mě to v životě posunulo a jak říká Nietzche v knize Götzen-Dämmerung:

Was mich nicht umbringt, macht mich stärker.

Aneb

Co tě nezabije, to tě posílí.

Dneska se to používá jako bonmot nebo motivační heslo, ale tehdy to Nietzche napsal jako pozorování psychické odolnosti – že utrpení a překážky můžou být zdrojem síly. Ale jen pokud je člověk je schopen zpracovat.

Co z toho vyplývá? 🤔 Asi hlavně to, že se se štěstím vracím. Mohlo to dopadnout všelijak. Ale nakonec tady sedím a píšu. Takže snad dobrý.

Do jakého světa se vracím? #

Svět, který jsem před pěti lety opustil, byl familierně známý miliónům vývojářů a psali o něm tisíce blogerů. Člověk se s nějakými úvodními znalostmi dostal k nějaké práci a postupně se z juniora vypracoval na seniora. Mezitím do toho HR agentury přidaly pár mezistupňů, ale takhle nejak to fungovalo.

Mezitím byla dovršena generační obměna, takže trh ovládají mileniálové, na pohovorech běžně zažívám neskrývaný ageismus a hlavně, náš obor se blíži k bodu singularity. Je sice otázka, kdy se to zlomí, ale pak už nic nebude jako dřív.

O čem budu psát? #

Upřímně, nevím. 🤷‍♂️ To, jak jsem psal dřív a hlavně o čem, to už nedává smysl – jakýkoliv LLM to dokáže napsat líp než já. Takže to bude spíš takový průzkum bojem. Ono z toho něco vykrystalizuje.